Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — CIV

Pak té nemúdrosti kněz sě dopusti,že v témdni, Heřmanovi hrad otjem, Míšňany na-ň vzpusti.Míšněné jechu sě země hubiti,a Čechy jmúce, nemiłostivě mučiti.Nemohł-li dáti ale kořec ovsa, Čecha zabichu,neb jej jinak v síle zhubichu.Dłani jim prořěžiúce, žiniu jim provłáčiechu,a tak je nebožátka po hradu i jinudy vodiechu.Kněz, to vida, sě smějieše,ni jim pro to kdy co dieše.Vilém Zajiec, nełstivý přietel jazyka svého,ten udatný šlechtic je sě žěleti toho złého.Dostřěh sě jich, i zbi Míšňan mnoho,nebo biechu dóstojni toho.Ten šlechtic věrný Míšňanóm cti ukráti,ni sě směchu viec na tu stranu postáti.Čechy sě přěd hradem połožichu,na přědhradiu Míšňany a Korutany pobichu.Tu Vítek Ojieřovic hrdinsky sě jměł,ten šlechetný rytieř prvý nepřáteły projeł.Ale juž právě jat bieše,by sě neopravił spieše.Tu zabichu Kamýka, rytieře udatného,a Čechy jechu Aufsteinéřě, hrabiu korutanského.Tu pan Jan z Strážě po nepřieteliech udatně jedieše,a ovšem po nich v hrad vendieše,by był s ním most u přiekop neleťał.Na ten boj sem jáz z města hleďał.A když Čechy s Němci boj jmiechu,tehdy Čechové Němcě u městě tepiechu.V zástupiech Čechy po městu chodiechu,ale Němci v svých domiech zatvořeni sědiechu.