Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — CIX

Léta ot narozenie syna božiehopo tisiúciu po třech stech po desieti šestéhokrál bez zeman z země jidei za pół druhého léta nepřijide.Sám šest po zemiech sě tułášea kniežecie dvory ohledováše.Pak sě s Němci do země vrátia s nimi počě po všie zemi bráti.I jednomu pánu neotpustieše,pořád všiu zeimiu žžieše.Toho sě sžěli Zajiecovi,točiúš z Valdeka Vilémovi,i počě młuviti:„Juž živ déle nechciu býti,té spústy nechciu déle trpěti;chciu s Bohem na ty Němcě jeti.“Uzřěv, že jeho sbožie Němci pálé,vecě: „Nechciu jim hověti dále.“U mále poteče proti mnohu,řka: „Vědě, že s ně býti nemohu;ale ufaju do pomoci svatého Vácłava,jenž jesť česká mocná hłava.Na jeho miłosť chciu k nim jíti!“Dojed jich, je sě s nimi bíti.Tehdy zjevně Čechóm svatý Vácłav sě pokázaa za sobú u boj jim jíti káza.Tu Čechové dobři biechu,udatně Šváby pobichu.Słušie každému dobrým býtia své země životem brániti,pro svój jazyk i smrť přijieti:a toho tvé děti budú česť jmieti.Na Rýně počěchu młuviti,kto by był mohł krále pobiti?Když jim Švábi na Zajiecě pověděchu.Rýněné jim otpověděchu:„Neřiekajte ‚zajiec‘ Vilémovi,ale přirovnajte jej ke lvovi,řkúc: ‚Móž‘ ten rytieř dobrý býti,že pro své země čest směł v taký boj vníti.“Král pro tu škodu,aby nevšeł v hroznu příhodu,s zemany sě snidea v jich miłosť vjide.Pro tu válku za tři léta taký hład vznide,že pro-ň dobřě třetina liudu snide.A vlcie tak liudi jediechu,že i oděné liudi s samostřieły dáviechu.Liudie jiné liudi tepiechua svařiece jediechu.Tehdy jesť nalezenaněkterá chudá žena,tu jesť u pusté pivnici seděła.Ta se třmi dcerami liudi jedła,potom také i dcery sně,však hładu neobráni sě.