Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — CVI

Po tom, když Čechy uzřěchu,že v Korutanském statka nejmiechu,královnu Ełžku za Jana ciesařovicě dachu,toho hrabiu z Licmburka na královstvie pozvachu.Pro Míšnany Korutanského vyhnachu,Jana z Licmburka králem českým koronovachu.Toho, Bože, rač dłúho uzdraviti,a rač jeho, Tvórče, naučiti,aby miłovał zemanya v svej radě jměł české pány.S těmi-ť móže cti dojíti,bez nich nemóž země upokojiti.Aneb jemu zemanóm uvěřiti,nebo se ctiú z země jíti.Pánóm raziu múdru býti,kdež mohúc, pokoj činiti.Neb vem lépe jesť zemiu samým pokojiti,než vaši nepřietelé budú vy súditi,dobrých junochóv v životiech nehubiece,nebo vem jich v skóřě třěba bude viece.Raziu vem, smysł svój při sobě jmějte,hostí v zemiu nepúščějte.Nechcete-li v tom múdři býti,bude sěkyra na sě dłubny činiti.Raziu vem, příde-li vem které volenie,chovajte sě skrzě les na křivá drva chozenie.Co-ť tiem mieniu, sám znamenaj:vol svého jazyka, ciuzieho nechaj.Pomni, čemu-ť Liubušě jesť učiła,jež v svej řěči nikdy neskřiviła.Mnoho by było jiného młuviti,ale v tom chciu dosti učiniti.Ta kronika młuví ot narozenie Jesu Krista, pána našeho,do léta po tisiúciu a) po desieti i čtvrtého.b) po dvú dcatú až šestého.