Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — IV

T'dy Liubušě otpovědě,řkúc: „To-ť vám beze łsti povědě,jakož koli ste mě uhanili,kdež ste mě tak potupili.Złý člověk to musí býti,kterýž pro své dobré dá obci złým užiti.Obec jesť každého ohrada;kdož ju tupí, minuła-ť jej rada.Ztratě obec, neufaj do hrada;bez obcě dobude tebe všeliká sváda.Ale jáz vám své škody nedám złým užiti,chciu vám beze łsti raditi.Radější byste mohli mój súd trpěti,než že drbíte za kněz silného mužě jmieti.Lehčeje-ť tepe dievčie ruka:ot mužské rány bývá veliká muka.Tu mně tehdy uvěříte,když svého knězě za železným stołcem jedúc uzříte.Bude-li nad vámi ciuzozemec vłásti,nemoci bude dłúho váš jazyk trvati.Túha-ť jest každého mezi ciuzími,a smutný utěší sě mezi známými.Každý kraluje přieteli svými,i jeden múdrý neraď se s ciuzími.Pojme k sobě liud jazyka svého,bude-ť vždy hledati vašeho złého,a na váš liud hude hledati vinya svým rozdělí vaše dědiny.Češte své, ač i krastavo,nedaj v své ciuzozemciu, česká hlavo.Tomu-ť vy učí ženská hłava,kde jeden jazyk, tu jeho słáva.“Opěť Liubušě otpovědě,řkúc: „To vám beze łsti povědě;nebo-ť jáz to dobřě vědě,jemuž býti vašiú hospodú.Jdětež, ctnější, po mého konie vodu,kamož-ť jedno on poteče.A komuž-ti on přiteče,toho na ten kóň vsadiece,veďtež ji sěm, sě nesvářiece.Budete-li sě svářiti,po tisiuc let bude-ť zemi škoditi.“Liubušě sě na své věstby vzpusti,kóň osedłaný bez uzdy pusti.