Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — LII

Pak král počě pýchati,své bratřie netbati.I jide na Kunráta, bratra svého,chtě jej vyhnati z kněžstvie moravského.A když přěd Brnno jedieše,Sderad vojsko stanovieše.Chtě kralovicě saským kúpáním uhaniti,vecě: „Kněziu musili by u řěky stan rozbiti,by sě mohł lépe kúpati.“Z toho słova je sě kralovic velmi hněvati;i zabi kralovic pro to słovo Sderada.Pro-ň sě sta mezi otcem a synem sváda.Přěd Prahú Sderada schovachu,a ten kosteł Sderazem nazvachu.Kralovic Bračisłav do Polan jede,se třmi tisiúci potom z Polan přěd Prahu přijede.Na Prosiecě stojiešea zeimiu hubieše.I počě boje na otciu prositi;král neby dospěšen proti jemu vyníti.Neb mnoho Čech nerodi přijíti,řkúc: „Nesłušie mezi dřvi a podvoj prsta vłožiti.U Praze zjevně uzřěchu svatého Vácslava,a'n stoje město žehnává.Svatý Vojtěch Bračisłavovi sě pokázaa otciu sě mu pokořiti káza.Proto syn otciu v pokoru jide,ale však, boje sě otcě, z země vynide.