Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — LVII

Tehdy král uherský u Moravu vnide,kněz Svatopłuk proti jemu vynide.Kněz, honě v lesě, oko ztrati,pro to sě do města do Chrudimě vráti.Jakž brzo sě úraza zhoji,inhed sě do Uher vzbroji.Uhry tu hrdinsky pobi,jich země až do Střěhomě doby.Pak ciesař na Polany jede;tu kněz k ciesařovi přijede.Polené nemnoho ciesaře tbáchu,ale Čech sě velmi báchu.Neb ciesař s svými k hradóm nejdieše:kněz český, kdež přistúpieše,tu každé tvrzě dobudieše.Polené jechu sě młuviti,by mohli kako Svatopłuka zabiti.Z Vršovic jeden utekł bieše,ten Jan Tista słovieše.Ten sě je Polanóm młuviti,že je chce jeho zbaviti.Ten tajně v české vojsko vnide,a když kněz přěd ciesařě pojide,v srdcě kněziu střěłu s nálepem vstřěli,a dušiu j'mu s těłem inhed rozděli.Česká dráha na Jana Tistu poteče,Tista, ze všěch sě vysěk, i uteče.Ciesař učini knězě českéhokněžicě Ottu moravského.Páni proti ciesařově vóli knězě volichua Vładisłava, bratra jeho, knězem učinichu,ne pro to, by lepší był,ale, by ten, jehož ciesař da, nebył,radějšě chtiece sbožie i životy vzvážiti,než zemi volenie ztratiti,řkúc: „Ač by nám nynie dał knězě jazyka našeho,pak by nem dał rodicě svého.U prvé i słušie nám za právo státi:pustiece za rohy, úsilno za ocas chvátati.Lépe nem sě jesť nynie brániti,než ny budú našě děti potom haniti,řkúc: ,Otci naši byli sú sě na pokoj otdali,a nám sú hrdła řězali.“Pro to knězě Otty nerodiechu,ale jeho bratra Vładisłava za kněz jmiechu.