Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — LX

Vacek je sě knězě učiti,svej bratří nikdy nevěřiti.Uposłúchav kněz Vacka złého,je Ottu, knězě moravského.Soběsłav, bratr jeho,boje sě knězě českého,do Polan utečea na Čechy sě vzteče.Sebrav mnoho Polana rozličných pohan,i počě zemiu hubiti,chtě bratra dobyti.Vładisłav proti jemu jede,a když Łabě dojede,Polany s druhé strany uzřěchu.Vzemše přímiřie ob noc, boju rok za jutra vzěchu.Té noci sě bez strážě Čechové rozhostichu,Polené svú vieru zrušichu.Přěs Łabě sě tajně přěbrachua v české stany vzeprachu.Dřieve než Čechy k oděniu přijidú,a'ž lepší smrtiú snidú.Mezi Čechy był jeden jmenovanýjunoch dobrý a velmi kázaný.Dětříšek Buzovic to bieše,mezi hrdinami jako „Tuří roh“ słovieše.Ten był někdy divokú sviniu v lesě živú za uši jał,a pro to był na ščítě sviniu hlavu přijał.Ten hrdinsky sě jmieše,ale pomoci nejmieše.Zbiv Polan mnoho, neboh snide,kněz český ledva bratra ujide.Błazě junochu dobrémua u vieře vzchovanému!Sbožie a rozkoš přěstane,jediné-ť dobré jmě ostane.Po stu let chválie Dětříška dobrého.Raziu-ť: „Opustě všě po duši, dobývaj jmene ctného.“Pak kněz svej bratří hněv otpusti,bratra Soběsłava na Vacka spusti;neb ten všě złé kněziu o bratří radieše,ten je v hromadu vadieše.Poznav radciu nevěrného,kněz Soběsłav zabi Vacka złého.Vacek muž otłustný a krátký bieše,harované rúcho rád nosieše.Panici sě mu smějiechu,pro-ň křepeličnému miešku „vacek“ vzděchu.