Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — LXIV

Biskup Heřman s světa snide;neb přěd jeho smrtiú hłas přijide,řka: „Ty's był kázał židy krstíti;proč si přěpustił opěť sě židoviti?Było sě tobě zdiú za právo posaditi,a tiem-ť było křěsťanstva nehaniti.Pójď na súd přěd súdciu pravého,vydaj počet, pastýřiu, z brava svého.“S velikým płáčem s světa snide,Sylvester v biskupstvo vznide.Tehdy také umřě kněz Vładisłav,po něm by knězem bratr jeho Soběsłav.Ten udatně Bavory pobia v Čechách mnoho Němcóv zbi.Ciesař Łotr, chtě tehdy Němcóv pomstiti,počě do Čech mocně jíti,řka: „Chciu sě tiem opłatitii chciu všěcky Čechy zbíti.“Když ciesař, žha i tepa, Chłumcě dojide,kněz český tu sě s ním zjevně bojem snide.Čechy za knězem jako lvové jdiechu,svého knězě věrně střěžiechu.Ot kněžích ran také jiskry jdiechu,že jej ne čłověka, ale ďábła mniechu.O vězních ni o kořisti tbáchu,neb nic, jedno jmene dobrého, hledáchu.Tu Němcě hrdinsky pobichu,ciesařě na bězě chopichu,biskupy a opaty jechu,i jednoho jiného vězně nejmiechu.Biskupy a opaty v oděniu pod hełmy vodiechu;neb Čechy takto mluviechu:„Kletvy sě chovajte,kněží sě nedotýkajte.Jakž ste jich zejmali, tak jich nechajte,sěna jim dosti jiesti dajte;neb sú nám jiné zžehli a pobralipo všiej zemi, kdež sú stali.“Rádcě je velechu zbíti,kněz toho neda učiniti,řka: „Kteréž kniežě po přirozeniu vzchodí,když ho zabijú, mátě j'ho druhé neurodí.Ale kteréž kniežě volenie rodí,toho kniežecie smrť nemnoho škodí;neb někteří jich smrti žádajú,ti najviece, již k témuž čáku jmajú.Vězte, že, když kto volením móž knězem býtitoho knězě nemóž nikto zbaviti.“Česká rada tu řěč obliúbia ciesař to zemanóm zaliúbi,že zemi viec nechce škoditi,ale českú česť chce ve všem płoditi.Tehdy ciesař koronu zemi vráti,řka: „Netřěba-ť vám viec jie kupovati.“Neb ciesař dřieve nechtěł korony dáti,až ju musiechu přědraho kupovati.Řka: „Znaju to, že krále móžete jmieti,ale koronu musíte ote mne vzieti.“Ten boj sě sta ot narozenie syna božiehoco po tisiúciu po stu po třech dcětech čtvrtého.