Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — LXXIX

Pak na velikú rozkoš sě otdachu,pro to o dobrém jmeni nic netbachu.Staří jechu sě doma jako vepři týti,mładí počěchu s ohaři łoviti.Ot toho časa šlechtici toho sě přijechu,ježto hołoty dřieve za úřad jmějiechu.Dřieve psy u vłáščí dóm s hołotami otłúčiechu,a sami čistý dóm jmějiechu.Dřieve páni často sě sjieždiechu,o cti a o pokoju młuviechu.Dřieve lovci sami łoviechu,páni k nim na čas vyjediechu.Dřieve na řiuju páni sě sjieždiechu,po hromadě v útěšě pobudiechu;za obyčěj v radě sediechu,pokoj v zemi veliký činiechu.Ale tehdy páni hołoty z sebe zčiniechu,v jednom domu s ohaři bydliechu.To sobě za kratochvíl a za česť přijechu,že jedno o ohařích młuviechu.Pro to sě jechu v sbožiu chuditi,pro psí smrad brzo mřieti.Ot té doby liud silný krátký věk jmějieše,nemocných v nohách mnoho ležieše.Dřieve, na vojnu jdúce, své země nehubiechu,mezi nepřáteły mečem dosti dobudiechu:pak, dřieve než na nepřáteły vyndiechu,a'ž svú zemiu zhubiechu.V tom tehdy dobřě činiechu,že zádušnieho nepleniechu:potom některé vłádyčie ctiechu,ale zádušnie pusto połožiechu.A když na vojně med vypjechu,beze cti sě vždy vrátiechu.Dřieve ve třech dnech na vojnu vstaniechu:tehdy ve čtvrti léta na vojnu zapovědiechu.Tak sě tehdy proměnichu,tiem jmene dobrého zbychu.Tehdy kněz Pełhřim biskupstva sstúpi,kněz Jan na biskupstvo vstúpi.