Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — LXXXIII

Ciesař Bedřich poslední snem zapovědě.Jakž to král český brzo vzvědě,k dvoru jede.Tu sě mnoho kniežat snide.Mezi jinými tu opat z Fuldy bieše,velmi sě nastrojně jmějieše.Ten s králem českým počě státi.Je sě opat krále třepati,řka: „Bych u tebe seděł blíže,postavił bych tvój stolec níže.Jměł by ve mně súsěda złého,učinił bych z tebe kralíka małého.“Ojieř hosť, když to usłyšě,přistúpi blíz, a vzdyšě.Vzděv na ruku brněnú rukaviciu,puči opata po líciu.„Věz, pope, že s kráłem stojíš.Proč svú řéč tolikú strojíš?Snad si jměł pěstúna złého;neučił tebe, kak rucě držěti u ctného.“Opat, přijem ránu po líciu,protřěv svú rukú kciciu,do hospody jidea viec králiu na řěč nepřijide.Přietelé králiu dachu věděti,že j'ho ciesař chce jieti.Král s svými je sě raditi,co by było z toho učiniti,„že chce ciesař v Čechách a u Moravě šesť měst jmieti,a pro ty mě chce jieti.“Páni řechu: „Toho jesť dřiev nebývało,ni sě nem jesť ot kterého ciesařě to stávało.Tiem-li ny chce porobiti?Než to bude, dajmy sě zbíti!Králiu, když nemóžeš z města jeti,slušie-ť sě hrdinsky jmieti.“Ciesař inhed posła po krále,král přěde-ň jide u mále.Jiným sě káza přípravně jmieti,řka: „Inhed chcem domóv jeti.“Když král k ciesařovi jdieše,plny ulicě liudí oděných vidieše.Král přěd ciesařě v komniatu jide,Ojieř za králem v komniatu násilím vnide.Ten v králově krzně obinut meč jmieše,tajně u sebe nóž nosieše.Král ciesařě za obojek je,a nóž k hrdłu přistavuje,ciesařiu je sě młuviti —tehdy Ojieř je sě krále mečem brániti — :„Ciesařiu, neb-ť jest tuto zabitu býti,neb mě tuto ubezpečiti,bych mohł z města volně vynítia po vóli do mé země jíti.“Ciesař musí všě sliúbiti,což královi liubo, všě učiniti.Král se ctiú z města vynidea tak do svých Čech přijide.