Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — LXXXIV

Král, přizvav Ojieřě hrdiny,sstúpi mu k dědině Bieliny.Ojieř kłánie do Čech přinese,tiem chudobu v zemiu vnese.Ot té doby jechu sě na turneje jezditi,neužitečné ztravy činiti.Jechu sě dětiných rúch a dekóv na koně krájeti,by sě dali v mnohých rúšiech viděti.Múdří sě jim vzdy rúhajú,že s nich łotři deky trhajú.Když by na užitečnú vojnu jeti,nejmiechu kde potřeby vzieti.Neuměju toho věděti,by mi kto ráčił povědieti,proč Čechy za liudi stáchu,když turnejóv a kłánie neznáchu!Jakž sě jechu v turnej jhráti,tak za nic počěchu v boju státi.Že sú někteří dobří turnějníci,již sú v boju praví špatníci:všěm turnějníkóm jmene toho nedávaju,však jáz jich dosti znaju.Pravie, nynější by lepší byli.By mi ciesařě třikrát pobili,až by pół třetieho tisiúcě prstenóv s zbitých rytieřóv ruk po boju sněli,tehdy by v svej řěči pravdu jměli.