Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — LXXXV

Král Vácłav ščedrý bieše,ale Němcě velmi płodieše.Pro to sě někteří páni proti králiu vzdrastichua syna Přěmysła proti jemu vzbudichuléta ot porozenie Jezu Krista miłéhopo tisiúciu po dvú stú po čtyřech dcát osmého.Toho časa jeden šlechtic v zemi bieše,ten Ctibor „múdrá hłava“ slovieše.Toho rady v zemi posłušno bieše,však často nemúdřě młuvieše,řka: „Jáz mohu radu i Bohu dáti;mohł by mě rád v svú radu pojímati.“Opěť řka: „Musił by Bóh mnoho mysliti,by mě mohł chuda učiniti.“Ten knězě Přěmysła proti otciu vzbudi,a ten prvý s svým synem Jarošem krále vzrudi.I je sě kněz měst dobývatia svého otcě hanby hledati.Všěcka země s knězem bieše,král Boršě a Havła a máło starých jmieše.S těmi, jakž moha, král sě bránieše,ale kněz po zemi volně jezdieše.Ti, již tehdy s knězem biechu,ti Havłovi a Boršovi žžiechu.A kdež Němcě potkachu,inhed mu nos uřězachu.Boreš s Havłem z země jedesta,mnoho liudí s sobú přivedesta.Tehdy kněz přěd Mostem ležiešea Boršovi sbožie žžieše.Tu ta pány knězě podstúpistaa udatně j'ho pobista.Ta dva pány jesta sě za knězem jezditi,kněz sě nemože opraviti.Kněz s svými pomocníky otciu na miłosť jide,jedno Ctibor s svým synem z země vynide.Král káza svého syna s jeho miłostníky k objedu pozvati,káza jim králový objed dáti.Když za stołem vesele sediechua sobú juž bezpečni biechu,král posła všěm ryby bez hłav syrové.Uzřěvše to, sědú jako zmámení vlkové.Knězě střiebrnými okovami okovachu,jiné všěcky u věžiu umetachu.Kniežata knězě z vězenie vypravichu,ale jiní za tři léta u vězeniu bychu.Němci Ctibora rádi přijechu,bezpečenstvie mu dávajíc, velmi jej ctiechu.Pak jej i s synem královi prodachu,do Prahy je svázána posłachu.Král káza Ctiborovi na Pětříně prknem hłavu dołóv sstrčiti,syna Jarošě na koło vzbíti.Ten, jenž dieše, by mohł i Bohu raditi,neumě sebe ni syna smrti zbaviti.Když Ctibor na smrť jdieše,tuto řěč k liudu młuvieše:„Kterýž chce zbýti všeliké strasti,neroď prsta mezi dřvi a podvoj kłásti.Jakž jistě věz, že tě uskřine,takež všě přáteły hněv mine.To mieniu, ktož chce bez škody ostati,neroď u přietelskú svádu sě uvázati.Řci: ,Svoji sě psi hryzte,a ciuzí nepřistúpajte.'Že jesť to pravda, svú smrtiú žehnach:běda mně nebohu, že tak pozdě znamenach.“