Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — VII

Jakž brzo Liubušě doje,Liubušě jej za muž pojě.Přěmysła páni velikými dary ctichu,knězem jeho učinichu.Přěmysł bieše múdré mysli,on s Liubušiú všě právo zemské zamysli.Tehdy Liubušě povědě:„Jáz ti jedno miesto vědě,to bude słovútno po světu,jako słunce v svém osvietu.Pomněte všickni slova mého!Vyndeta dvě olivě zlatiej z něho,Vácłav bude jmě olivě prvej,a Vojtěch olivě druhej.Tě ot pokolenie méhovendeta až do královstvie nebeského.Tě to město osłavíta,a juž pohřebená všiu zemiu obráníta.Stavte město, to vem kážiu,tu kdežto jáz vám ukážiu:u Vltavy pod Petřínem,kdež tesař činí práh s svým synem.Pro práh městu vzdějte Praha.Toho města bude veliká dráha.Neb jako kniežata i králové,liudie silní jako lvové,proti prahu kłanějú hłavu,aby ju jměli zdravu:takež proti Prazě, městu mému;so neb bude česť i chváła jemu.“