Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — XCIX

Co-ť pak Čechy učinichu!Svého vraha sobě za kněz zvolichu,Rudołta, vévodu rakúského,Ałbrechtova syna, krále říšského.Vrah nemóž dobřě učiniti!Jsa český kněz, chtieše všě české pány zbíti.Ktož tomu nechce věřiti,a chtěl-li by tiem jist býti,otěž pana Jana Wartmberskéhoneb pana Jindřicha Lipského.Kněz Rudołt kněžsky sě u stoła jmieše,v jeho kuchyni kašě vzdy vřieše.Snad to pro lékařstvie činieše,neb mdłého života bieše.Tehdy pravě královně,tě šlechetně Vácłavovně,s násilím s hradu Prahy vedú,u podružstvie do města uvedú.Snad že jejú otec též sirým pannám činił bieše,Bóh otcóv hřiech nad dětmi mstieše!Pak kněz Rudołt na pana Bavora jede.na tej vojně v Ohraždějovicích snide.Nepłačte ho, české děti,neb račte to jistě věděti:by-ť był pobył ten kněz živ déle,była by pošła mezi pány veliká mele.Listy jim po vóli dáváše,ale jich złého chytřě hłedáše.Neb tak j'mu bieš' otec kázal,by o českej prosbě nic netázal,a řka: „Daj Čechóm běłpucha a črnidła do vóle,opěť jim otejmeš, šíju jim mečem ohole.“Tehdy Vilém Zajiec srdcě udatného,nełstivý přietel jazyka českého,doby Křivokłáta, hradu králového,i zbavi ten kraj plena švábského.