Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — XCV

Pak kněz Vácłav přije koronu královstvie českého,po tom koronu královstvie polského.Zatratí v zemi rozličné obrazy,dobrý peniez, točiúš groš, zarazi.Otevřě Bóh královi střiebrné hory,nejmě ot nepřátel i jedné vzdory.S voliú také krále říšskéhodoby markrabstvie míšeňského.Pak se je král Bohu słúžiti,božiu česť mnohým činem płoditi.Kłáštery rozličným zákonníkóm stavieše,ałmužny veliké činieše.Mší mnoho rád posłúcháše,hodiny jako kněz řiekáše.V tom pokoju v svém úřědě rozléně,o němž mu było býti, o tom počě tbáti najméně.Kniežecí úřad jesť na súdě sěděti,sirotčiu žałobu słyšěti.On sirotku na súdu nesědieše,dievčie dědiny jiným dadieše.Sirotcie, vdovy k němu vołáchu,vdovy se dcerami přěd ním klekáchu,on to vida, pryč pojdieše,pánu některému súd rukú poručieše.Ti páni tak sirotky súdiechu,jich dědiny sobě přisúdiechu.