Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — XCVII

Král český syna Vácłava jmieše,ten juž králem uherským koronován bieše.Mně, by sě jemu u boj s Říšským sníti,umysli dřieve do Uher k synu jíti.Neb jedinkého syna jmieše,pro to jej raději v Čechách vidieše.Čechy mocně v Uhřiech na Rakuši ležiechu,což jim liubo, to činiechu.Vje král tehdy do Budína,vzě z Uher i s koronú syna.Král sě s synem se ctiú do Čech dobraa s sobú uherskú koronu i klénoty pobra.Ałbrecht, král říšský, v českú zemiu vnide,přěd Hory střiebrné přijide.Na Horách pan Jan z Strážě a Jindřich Lipský biesta;tě hrdině i páchnúti jim nedadiesta.Dětoch z Hořiupníka mnoho pícníkóv u mále švábských pobi,Švábóv mnoho zbi.Když sě králova moc všěcka snide,Ałbrecht z Čech během vynide.Jindřich s Ješkem vždy o Švábiech biesta,škodu jim velikú činiesta.To Jindřichovi i pomože,pro své hrdinstvo ot toho časa sě vzmože.Když bez škody vrah z země vynide,tehdy král český, pro žałosť u velikú nemoc upad, smrti neujide.K tomu mu také někteří pomohú,ale tu řěč pořúčiemy Bohu.