Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — XI

Po pół létu mužie sě ostrabichu,smolníkóv i koní sobě dobychu;však dievek bojem podstúpiti nesmějiechu,ale blíz jich hrad postaviti chtiechu.Dievky je dvakrát otpudichu,až však takto je přěłstichu.Mužie lstiú přěd Liubiciu padú.Tehdy dievky, vzemšě radu,podjemšě sě z svého sboru,jedú bránit svého dvoru.Mužie síły sě bojiece,v Liubici lahú, sě tajiece.V tu dobu Přěmysł s svú radúpřipraviv, což słušie k hradu,jedné noci vzvede dřěvem hrad,jemuž vzděchu Vyšehrad.S toho válechu let pěť,a'ž mužóm by úzek svět.Neb dievky mužóv na hradě nejmiechu,proto sě zrády nebojiechu;ale dievky na Vyšehradu biechu.Když mužie kam jeti chtiechu,dievky dievkám pronesiechu;tak na cěstě dievky mužě ztepiechu.Také k ženám jdieše Vłastin list,pro-ňž nebieše sobú i jeden muž jist.Neb veliká túha v zemi bieše,z jednoho słova žena mužě tepieše.Tehdy mnoho mužóv nalezachu na łožizbodených noži.Proto v noci stájujmievachu často v hustém háju,aby dievčie liuti zbylia životóv neztratili.Panie cné válkú sě stydiechua jim za błáznovstvo jmějiechu.Některé sě k tomu nepřimłuviechu,neb tajně s Vłastú svěť jmějiechu.To mužie ot žen trpiechu;pravé ženy jim věrny biechu.V tom chváliu mužě toho věka;neb sú ot múdrých dóstojni dieka,že i jeden muž nedal své cnej paniej złé złým užiti,ni který chtěł jie tiem uhaniti,řka: „Necná činí podle svého práva;požídajte, ať jesť má cná žena dłúho zdráva.“