Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — XIV

Tak zbychu toho Ctirada.Naleze to dievčie rada,by všiú zemiú Vłasta vłádła,mužie držěli sě rádła,Vłasta sě v zemiu uváza,na dievkách práva potáza.Dievky jiej to právo dachu,inhed po všiej zemi posłachu,řkúc: „Který-ť sě pacholík narodí,ať sě viec k boju nehodí,pravý palec mu urúbiti,a pravé oko vyłúpiti,by mečě nemohł držětia za ščítem nemohł by viděti.“Někdy témuž sú pohani od židóv chtěli,snad sú były to dievky usłyšěły.Ač sú to samy zamysliły,znamenie jesť, že-ť sú múdré były.Opěť Vłasta tomu z práva chtěła,to všiej zemi vzpověděła,by dievka toho za muž jměła,kterémuž by sama chtěła;u dvora by žena była,mužě v dieło porobiła.S tiem právem svú miłosť Vłasta všěm vzpověděłaa mír v zemi zapověděła.Kněz Přěmysł, když tu řěč vzvědě,tajně na snem zapovědě.I jechu sě tu raditi.kak by se mohli obrániti.Přěmysłovi vieru sliúbichua u vieřě sě potvrdichu.Přěd Děvín jezd jechu sě činitia na cěstách dievky bíti.Naleze to mužská nevěrná rada.Pozvavšě za mírem słovútnějších do Vyšehrada,mnoho dievek pohanichu,za pravým mírem cti je zbavichu.Ty inhed všiu síłu i udacstvo ztratichu,hanbú sě viec do Dévína nevrátichu.