Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — XLVI

Po tom by knězem syn jeho Spytihněv,ten inhed Němcóm zjevi svój hněv.Ve třech dnech všě Němcě vypudi.Svatojuřskú knieniu vzrudi,a vsadiv ju na kolesě,vyvez ju z země, ostavi ju na bavorském lesě.Ale matku s klénoty se všěmi,i s rúchem i skříněmi,vyprovodi ju z země s jejie knieněmi,i se všěmi jinými Němkyněmi.Když vyple ze země Němcěi všě jiné cizozemcějako z zahrady kopřivya jako řěpí z koňské hřívy:jede na krále uherského,húbciu liuda moravského.Ten hrdinsky Uhry pobi,v Uhřiech mnoho tvrzí doby.Kněz čtyři bratry jmějieše,ty jako svého otcě ctieše.Když oni svých let dojidú,miłostivě k diełu přijidú.Po sobě osvědči kněžstvo Vratisłavovi,Moravu Otě a Kunrátovi,Jaromira káza biskupem učiniti,ač by sě udáło biskupu dřieve sníti;pak-li by sě to nemohło státi,neb by mu było úsilno ždáti,dotud mu Hradecko držěti;nebył-li by biskupem, to mu za otdieł jmieti.Sto tisiúc hřiven střiebra jim rozděli:tak bratřiu ot sebe otděli.Všiej bratří był mił ten dieł,i řěchu: „Bratr náš dobřě nám jesť zdieł.“Když Jaromir Hradecko držieše.jedno městiščě sě mu liúbieše;na tom miestě sobě dvór postavia své jmě „Jaromiř“ j'mu ostavi.