Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — XVII

Nekłan vsta po Křěsomysłu,ten bieše dobrého smysłu.Jeden nedostatek do sebe jmějieše,že ovšěm neudaten bieše.Snad jemu proto Nekłan diechu,že j'ho s koně nikdy nekłáli běchu;nebo ktož u příhodu nechodí,ten sě złé příhody doma schodí.Toho j'mu za złé i jeden nejměj,nebo to každý za jisté jměj:błáznóm jesť hrdinstvo vzdáno,múdrým neudacstvie dáno.Neb múdrý rozličně příhodu rozkłádá,až ta i mine sváda;ale nemúdrý, małú příčinu jmaje,trutí, až pronikne, nic netbaje.Proto słova dobývajú,a často škodu přijímajú.Pakli jesť múdrý udaten,več jeho skutek nenie zmaten,neb sě taký nebojí mar.To-ť jesť vłáščí boží dar;neb sě ten rovná kniežatóm,neb všie země česť leží na tom.Toho daru Nekłan nejmieše;múdrosť jmaje, neudaten bieše.Zemiu dobřě oprávieše,ale války sě velmi bojieše.Nebo často sě to stává,že, kdyžto nemáhá hłava,ve všěch údiech statka nenie:takež pro knězě všěcka země oblenie.Zbáda Nekłana kněz žatečský,Vłastisłav, ten krásný, děcský.Obdržě na Pražěnech dva boje,i sědě na Vłastisłavi, nepřietel sě neboje.To město bieše postavił,nad ním tvrdý hrad ustavił.Mezi Příbkem a Łovošem stojieše,po kněziu Vłastisłavovi město słovieše.