Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — XVIII

Vłastisłav na vojnu zapovědě,o tej vem divně povědě.Káza na vojnu všě psy vésti,všě ptáky káza s sobú nésti,aby je liudmi krmili,když by Pražany všěcky zbili.Mně, by skončěniu takému było býti,i je sě počátkem chłubiti.Ale Bóh, jenž chłúby neliúbí,jeho chłúby brzo urubi.Vzvěděv to Nekłan, počě sě báti,i nesmě na vojnu vstáti.Pozvav Styra, mužě udatného,k radě čłověka múdrého,s tiem počě sě kněz raditi,kak by mohł Łučan bez boje zbýti,řka: „Lépe jim jesť něco země ustúpiti,než sě k nim tak zavražditi.“Styr tak kněziu otpovědě:„Jáz to dávno dobřě vědě,budem-li v tom hověti tobě,učinímy škodu i hanbu sobě.Jakž sú směli oni k nám sě zavražditi,tiem právem my móžem svých přáteł mstíti.“Mohł by sě kněz domysliti,že sě strašivému s udatným zło raditi.Ž'by był na radu pojał neudatného,radił by był jemu něco strašivého.Ale Styr udatný udatně radieše,kněziu ta rada nemiła bieše.Vecě Styr: „Učiň mi tak veliký rov,jenž by uzřěł veš Chýnov:chciu sě rád s Łučany bíti,a v tom boju chciu rád sníti.“Kněz mu rov vysoký sliúbi učiniti:Styr za knězě u boj sliúbi vníti.Znamenajte, kaký-tě był liud,že nebył v nich nynějšieho liudu błud,již netbajú, by česť u měšě była,ž'by mu jedno dědina sě płodiła.Ale oni o sbožiu nic netbajú,jedno jmene dobrého a paměti věčné hledajú.