Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — XXIV

Tuto drbiu do moravské kroniky máło zajíti,abych mohł k svej cti i řěči sličně přijíti.Kako jesť korona z Moravy vyšła,povědě-ť, kako jesť ta země k Čechám přišła.Král moravský ciesařovu sestru za sobú jmějieše,tej velmi násilen bieše;a proto na-ň ciesař jidea král moravský s ciesařem u boj vnide.Po hřiechu tu král boj ztrati,žałostivě sě do Velehrada vráti.Ciesař za ním do země pojide,král hanbú u púščiu vnide,řka: „Raději chciu konvršem býti,než králem, a s nepřáteły sě nebiti.“Proto v lesě přěbývášea za obyčěj s pústenníčky motykú kopáše.Po sedmi let král s dłúhú bradújede přěd ciesařovu radu,i je sě na ciesařě žałovati,řka: „Kniežata, račte posłúchati!Mú mi zemiu otjał bez práva,a má žena jesť v jeho dvořě ješče zdráva.“Ciesař tiej řěči je sě smieti,což mnich młuvieše, je sě přieti.Mnich tako počě młuviti:„Toho chciu svým mečem dolíčiti.“Kniežata mnicha neznajiechu,a však jemu pověděchu:„Když si směl tu řěč na ciesařě młuviti,musíš toho sám svým mečem dolíčiti.“Mnich tej řěči počě prositi roka,ciesař na-ň vyvržě svého soka.Pojide ciesařóv sok v okoł, a zpievajea na mnicha nic netbaje.Mnich, dosáh mečě sědacieho,přětě soku ščít, i jej samého.Ciesař, pozvav mnicha do svého dvoru,jide jemu u pokoru.Král Svatopłuk da sě ciesařiu poznati:ciesař je sě ve všěm znáti,vráti jemu ženu i královstviei da Moravě všě svobodenstvie.A což by mohł uherské země dobyti,da jemu moc k svej zemi osobiti.V krátcě králiu Svatopłukovi žena snide,a král vojensky na Uhry jide.Uhři krále pobichua mnoho mu liudí zbichu.Král, pozvav knězě českého,přěd ciesařem postúpi jemu královstvie svého.Opěť jeho Uhři pobichua Moravan mnoho zbichu.Tiem sě počě král velmi styděti,a hanbú nesmě k svým jeti.I jede tajně na púščiu,i by do své smrti v tom húščiu.I dnes na tom miestě črní mnišie pějú,a tomu kłášteru v Uhřiech Zabor dějú.