Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila — XXV

Potom Bořivoj s světa snidea z kněžstva králevstvie věčného dojide.Po tom Spytihněv přije stolec otcě svého;ten nebieše života silného,umřě za věka mładého,ostaviv knězem Vratisłava, bratra svého.Ten poje ženu z Stodor, dceř hrabie českého,tej diechu Drahomiř, z kraje žatečského.Ta knieni pohanka bieše,dva syny krásná jmějieše:stařějšiemu diechu Bolesłava młazšiemu diechu Vácłav.Ten tiché nravy jmějieše,pro něž všem liudem mił bieše.Protož jej po otciu knězem zvolichu,Bolesłava Bolesłavem otdělichu.Ale že ješče kněz Vácłav młád biešea země opraviti nemožieše,poručichu jej svatej Liudmile,Bohu i všěm liudem miłé.Ta jesť była žena Bořivojovaa hraběnka ze Pšova.Jemuž tehdy Pšov diechu,témuž potom Mělník vzděchu;neb přěd Mělníkem hrad bieše,ten sobě Pšov jině jmějieše;a pod městem potóček teče,ten sobě Pšova řěče.Knieni Liudmile Drahomiř závidieše,neb sama zavłásti chtieše.Ta pozva Tuně a Komoně,sliúbi jima střiebro i koně,aby Liudmiłu zabiłaneb tajně ju zadáviła.K niej sě chtieci přisłúžiti,sliúbista to učiniti.