Červ dobyvatel

Vizte! Sváteční nocv těch osamělých letech posledních.I přišlo křídlatých andělů mocplačících, v dlouhých závojích,ti sedí v divadle drama zříto strachu, marných nadějích,chvílemi orchestr slyší znít,to vzlyk sfér vzdálených.

Tvar mají herci jak bůh v nebi sám,zní šept jich, tlumený hlas,ty loutky zmítají se sem a tam,přijdou, odejdou na rozkazohromných tvorů, kteří nahorustrkají dekorace, dolů zasa střásají s perutí kondorůZmar netušený v ráz!

To pestré drama — věřte mi jen!se z mysli neztratí,s Fantomem daným davu v plen,jejž však dav neschvátí,ve kruhu, který v jednom vířenív týž bod se navrátí,hry osnovou kde mnoho Šílení,víc Hříchů a Děsu v závrati.

Však vizte! V středu herců těchv před kráčí stínu lezoucího zjev!Zjev rudý krví kroutí se v spěchna scénu pustou, kde ztich zpěv;hle, kroutí se, kroutí, zhlt herce v mžikv smrtelném objetí jeho hněv,před červa spárem zní andělů vzlyk,tam tmí se lidská, ssedlá krev.

Tma! — Uhasnula světla již,na tvory v hrůze padat začínáopona černá příkrovu jak tíž,jak bouře valí se, rozpíná,rve šat si, vstává v hrůzy záchvatudíc andělů bledá družinaže „Člověk“ jmeno toho dramatu,„Červ dobyvatel“ jeho hrdina.