M. L. S. (2)

Z všech, již tvou přítomnost jak jitro zdraví —z všech, tvoje vzdálenost kterým je nocí —tož plným uhasnutím v nebes výšisvatého slunce — z všech, kdo v pláči stáleti žehnají za naděj’ — život — nad všeza vzkříšení juž pochované víryv Ctnost — Pravdu — Lidskost — z všech těch, kteří ležína Zoufalství prokletém lůžku na smrtjuž připraveni a již náhle vstalina sladký hlas tvůj, jenž děl: „Budiž světlo!“na sladký hlas tvůj, který doprovázelten serafický pohled očí Tvojich —z všech, již ti nejvíc dlužni jsou, jichž vděčnostjest nejvíc zbožňování rovna, — rozpomeň sena nejvěrnějšího — jenž nejvíc vzdáváse v službu Tvou, jenž psal ty chabé řádky —a pomni, když je psal, že chvěl se při tom,že jeho duch s andělským duchem v styku.