Píseň o nešťastném zahynutí slavných hrabat, pánův a jiného vojenského lidu v bitvě u Jankova, léta 1645

Smutnou lamentaciNa neštěstí fortunyMusím žalovati,Kterážto svou falešnostíMnohé přivedla v neštěstíBeze vší lítosti.

Těm, jenž jí sloužili,Svou naději a své štěstíNa ní zakládali,Důstojnost jim slibovala,Stříbra, zlata podávala,Olovem platila.

Patřte, kde se podělZ Valdšteina kníže Fridlandské,Kterýž se slávou skvěl,Ten mnoho zemí projíždělA pevná města obdržel,Štěstí veliké měl.

Udatně bojoval,S Švédou, s Francouzem, a kurfirštemSilně se potýkal,Za to mizernou odměnu,Když chtěl pokoušet fortunu,Dostal partezanou.

Dál poslyšte novinO truchlivém naříkáníPřeudatných hrdin,Těch, jenž minulého rokuU Jankova svých životaNastavět musili.

Generál Kec první,Který se choval hrdinskyV sedmihradské zemi,Slibovala mu fortuna,Že to štěstí u JankovaS ním se potkat má.

Začala troubit marš,Dodávala mu smělostí,Přemejšlela jináč,Když mu troubila trarara,Rychle kolem zatočila,Z kusu jej trefila.

Vznešený hrabě Broy,Ten vždy věrně udatněMěl s nepřítelem boj,Svých soldátův napomínal,Zmužilé srdce jim dával,Vítězství sliboval.

Hotov jsa umříti,Pro císaře FerdinandaŽivot svůj ztratili,By jemu věrnost zachoval,V tom boji s jinými zůstal,Smrtí to dokázal.

Pikolomini mladýSvým hrdinským rytířůmDodával smělosti,Tu také spolu s jinýmiKavalíry udatnýmiZahynul v tom boji.

Též generál Hacfeld,Slavný udatný hrabě,Hrdinsky sobě ved,O jedné druhé v klidu tropi,Objížděl lid, dával srdce,Officíry těšil.

Ale než je objel,Regment v svých rukou majíc,Směle do bitvy vjel,Kterak ta zrádná fortunaRychle jest ho polapila,Nepříteli dala.

To vida ten slavnýV bitvách, šermiclích zběhlý,Králi pánu věrný,Chtíc své soldáty zastatiA s nimi boj obdržeti,Volil život dáti.

Než že to nemohl míti,Nýbrž jak jest mu ssedlo,Tomu musel svolit,Rychle od nich byl polapen,Na srdce meč mu postaven,Žádal kvartíru mít.

Slavný pak Hans de Werth,Jenž šermiclův povědom byl,Ten stálou kuráž měl,Potom v svém šarširováníTrval tu do té hodinyPřed nepřítelem svým.

Na střelbu nedbal nic,Kteráž z postranných vrchůŠla z hrozného zvuku,Nazpátek bylo coufáni,Pěších i z koní padání,Žalostné skonání.

Těla zbitých v poliLežely jak špalkové,Kdož je viděl koli,Nemohl nežli splakati,Vida je v krvi ležeti —Ach vrtkavé štěstí!

Kdožby zaplakatiNeměl, tolik vzácných pánůvSmrti litovati,Neb ta Fortuna nešťastnáK smrti přivedla hejtmana,Fendricha, lejtnanta,

Tak potom vidoucTen vzácný kavalír Hans de WerthTu žalost před sebou,jaké jest bylo střílení,Od kusův velké hučení,Dosáhl Boží pomoc.

A co pak prostéhoLidu jízdného, pěšíhoJest pomordováno,Politujž ho, o Bože, sám,Pokoj svatý rač dáti nám,Přijmiž do nebe sám.

S tím se s vámi žehnám,Moji soldáti milí,Chraniž vás pán Bůh sám,Kde se koliv obrátíte,Na mne věrně vzpomínejte,Srdce smělé mějte.

Litujte mladosti,Litujtež udatnostiTolik vzácných pánův,Kteříž jsou života svéhoOpovažili miléhoFortuně k libosti.

Fortuno vrtkavá,Kdyžs tak velmi ošemetná,Kdož ti věřiti má?Nešanuješ knížat, pánův,Všechněm činíš konec náhlý,Spomaháš do hrobu.