Ze vsi

Bůh s tebou, můj milý,na cestě do světa,vezmi si vratičkuk návratu do léta.

Do léta pro tebemé líce odkvěte,opadnou mé růže,až budeš ve světě.

Každý den uschovámz totenu lupínek,aby zlý ztratil mocna zlatý prstýnek.

Myla jsem se v májiranní rosou v tváři,aby moje růženesetřelo stáří.

A přec moje srdceopuštěné, chudé:ach, co ze mne bídné,ach, co ze mne bude?

Proč mě svatvečernívínek obelhává,kde že je můj milý,že mě zanechává?

Zanechal mě v smutku,až mě srdce bolí;líčko mé uvadnejako kvítko v poli.

Ach, můj milý bože,jak se časy mění,měla jsem milého,ale už ho není.

Daleko v ciziněv pustém hrobě ležíbez slzí, bez pláče:tak tento svět běží.

Chovala jsem růžečervené a vonné,kdo je bude trhat,kdo si přijde pro ně?

Opadnou mé růžea uvadnou líce,než zapěje v našemsadě žežhulice.

Nejvíce mě bolí,bolí v celé duši,že jsou lidé k mémuzármutku jen hluši.