Obětem povinnosti

Na poslední šichtu nás přes tři sta sjelo,přes tři sta havířů jak jedno lidské tělo;mužové, syni a bratřia nikdo z nás nevěděl,zda bílý den spatří —a šli jste!

Polkla vás černá jáma,a byla vámi v nitru rozrývána,abyste pokořili s myslí hrdou,tu spoustu kamennouocelí tvrdou,abyste vyrvali stříbro skal.Jak těžkou daň si osudna vás vzal!

Již pracovali jste, až jiskry z ocelevám létaly do tvářea nikdo z vás nevěděl,že beránky jste obětního oltáře;— vaše paže práci tvořía nad hlavou vám hoří!

Jediný východ,kudy jste sjeli do jámyjediný východ,pekelná díra do tlamyobra skal,

ohněm se strašnýmnad hlavou vám vzňal.Z vás, armády černých,své zemi věrných,nevyjel ani jediný!

Tak vás smrt přepadla pracujícís kladivem v ruce,s potokem potu v líci.Mnozí jste usnuli na věkypod těžkou, kamennou stěnou,v duchu se loučíces dětmi a ženou.

Mnohému z vás spásase před očima mihla —Nikdo neunikl.Každého smrt stihla!

Tak mlčenliví, jak jste žili,tak životy své jste položili!Tři sta devatenáctvás společné rovy hostí. —

Z vás, armády černých mučedníků,zbyly jenom kosti —a nápis na pomníku:„Obětem povinnosti!“