Almužna

Vždy kouře u okna já vídal pod večeremna rohu chodníku tu ženu chodit šerem,a všem se nabízet, jak v dražbě, kdo dá více.A pouze trochu dál byl průjezd do ulice,vrat jeho v ochraně, jež skřípala, tam stálovždy děvče, za dva sous kytičky prodávalo,A ona, s hedbávím jež hanbu táhnula,když dítě zdřímnuto, se vždycky nahnulase svojí almužnou nad tvrdé jeho lože. —Ó ty jí odpustíš, viď, dobrotivý Bože?!