Fabrička

Každý den z rána v zrychleném krokuulicí šerou jde dívčí zjev,zlomené poupě, osmnáct roků —v továrnu volá píšťaly zpěv.

Znavená víčka, ubledlá líčka,olejem strojů prosáklý šat,v rozmaru pána bezcenná hříčka —v duši i v těle bolestný hlad.

Veliké sály v divokém ryku,víření strojů jak ďáblů roj:moloch je lačný, vše shltne v mžiku,životy, zlato i krve znoj.

Slunéčko svití a rdí se kvítí,motýlů v polích laškuje let;v továrním sále chce moloch pítizlomené poupě, osmnáct let!