Havíři

Tolik se nás hemží v černém mraveništi,tolik slzí, potu, krve do něj prýští!

Tolik ran kladivem, až se ruka třásla,tolikrát nám v hrůze matná lampa shasla!

Tolik šťávy již se vysušilo z těla,tolik vrásek se již vrylo v bledá čela!

Tolik hlav se tupě k vpadlým prsům chýlí,tolik ztratili jsme v cizí službě síly,

že nesmíme slyšet štkáni děcka, matkykdyž jsme na podzemní denně hnáni jatky!

Tolik je nás ve tmě u pat Rudohoří —když sem jiskra vletí, shasne v bídy moři.