Čechy pod syny Boleslava II.

„Jide pastucha po šedém jutře,hlása bránu otvořiti vzhóru.Slyšie stráže volanie pastušino,otvořie mu bránu přes Vltavu.

Vznide pastýř na most, hlasno trúbi;vskoči kněz na most, sedm vládyk za niem,prokní cvála se všiem se svým ludem.Uderichu rány bubny hromné,vyrazichu zvuky trúby hlučné;chorúhvi tu s sbory na most vrážú,ves most otřásá sě pod jich davem:strach uderi u všě u Polány,“ —

„Vstane jedno slunce po všem nebi,vstane Jarmír nad všiú zemiú opět.Roznosi sě radost po všiej Praze,roznosi sě radost kolkol Prahy,rozlétnu sě radost po všiej zemi,po všiej zemi ot radostnej Prahy.“

„bóh mu bujarost da u vše údy,bóh mu da věhlasy v bujnú hlavu“: