Kralování Václava I.

„Minu búřa. Voje v řady hrnú:ze vsěch vlastí, ze vsěch krajin zeměk Olomúcu chorúhvi jich vějú;těžcí meči po bocech jim visá,plní túli na plecech jim řehcú,jasní helmi jim na bujných hlavách,i pod nimi ručí koni skáčú.Vzezvučaly hlasy rohóv lesních,udeřily zvuky bubnóv břeskných.

Nalit srážajevě straně obě:podvihaje sě mhla ote pracha,i by pótka krutá posledněje.Vznide chřest i drnket ostrých mečev,vznide siket kalených střel strašný,lom oščepóv, rachet kopí bystrých.I by klánie, i by porúbánie,i by lkánie, i by radovánie!Krev sě valé jak bystřiny dščevy,mrch tu ležeše jak v lese dřievie:sěmu hlava na dvé rozčepena,sěmu srubeně stě ruce obě,sěn sě kotie s oře přes druhého,i sěn zeřivý své vrahy mlátíjak po skalách lutá búřa dřeva,sěmu v srdce po jilce meč vtasí,i sěmu Tatařín ucho střieže.

Uh! by ryk, stenánie žalostivo!Křesťěné počechu utiekati,Tateré je lutým davem hnáti.

Ajta! Jaroslav jak orel letě:tvrdú ocel na mohúcech prsech,pod ocelí chrabrost, udatenstvie,pod helmiciu velebyster věhlas;jarota mu z žhavú zraků pláše.Rozkacen hna, jako lev drážlivý,když mu teplú krev sě udá zřieti,kehdy nastřelen za lovcem žene:tako vzluti sě, vz Tatary trči;Češie za niem, jako krupobitie.

Vrazi kruto na Kublajevica,i by pótka ovsěm velelutá:srazista sě oba oščepoma,zlomista je oba velím praskem.Jaroslav, ves ve krvi s ořem sbrocen,mečem Kublajevica zachváti,ot ramene šúrem kyčlu protče;takož spade bezduch mezi mrchy,zarachoce nad niem túlec s lukem.

Uleče sě ves lud Tatar lutých,otmetáše dřevce séhodlúhe,palováše tu, kdo téci može,tamo, otkad slunce časno vstává:i by prosta Hana Tatar vrahóv.“