Na horu Radhošť

Tak světovládná Slávie stojí!Oceánové se pění pode trůnempanujícím věčně, a nízce hrdédružky se koří před vládkyní!

Tak vysoký pne vzhůru se Radhošť!Kryje v oblacích hlavu svou starožitnou,kryje ve střevách země základy své,tak panuje dustojný horám.

Sláva ti, Mocný! Aj tobě hrdýpatu líbá skrouseně Karpat, a valnéSudetů skrývá se, řadí za tebou:laskavě panujž ty v říši své!

Když se velebné tvé čelo mračí,spěchají služebné tu ze sboru tvéhochmury trestu, tvym hněvem ozbrojentesklivě upí země před tebou.

Jasně, Radošti, vznes korunu svou!Slovanův oltáři a Slávie věrnáty památko! Pohled tvůj veselýaj! v duši radosti čilé budí.

Přestali valných kouřit obětírodové hostinští; více ni zvučně»Radogosti!« háj svěcený nevolá;věčně oněmělť i chrám i kněz.

Přece tajemství věrně ti chovástarožitný dub; a do srdce potomkům;při utichlém slavněji kůru lesův,sílu věje otcův zesnulých.

Díka ti, outlých mého jara snůvty dověrný tvorce! Plnou k tobě chvátáduše má radostí; dej, Vznešený,žíti mi ve stínu svatosti Tvé!

Tu z pramenův já čerpati živýchchci slovanskou sílu: a skály Olympské,ožijíc, roznášeti divně budouhlaholy slovanské lyry mé.