Na Božím srdci

Všecko je, jak by ses vrátiti měla co chvíli.

»Při starém všecko:buď kliden«namluvit snaží se mně Tvé věcirozhozené kolem před chvílí teplou Tvou rukou,jakoby vypuštěné z ní na krátký oddech,než k nové je povoláš službě.

Zde bělostný šáteček Tvůj schumlaný leží,krajka na něm se chvějezimomřivě v průvanu dveří,vůně pleti Tvé lpí na něm posud.

U dveří tamhle čepeček visí:zpola jen zplihlýtvar zachoval posud Tvé krásné světelné hlavya jako plachta je, která čeká,vpád větru až vzduje ji,vykoupe v slunci,k novým myrtovým donese břehům.

A ze zášeří onde střevíčky korálky svítí,jakoby na schovávanou hrají si,do kouta zaběhly, zdá se ti, schválně.

Rozevřena, rozčtena u okna po Tobě volá Tvá knihaa nabízí marně paprsku slunce,které rudé vpadá sem zpod lemu zimního mračna,zakleté němé své zvuky —rozzpívat dovedlo jich jediné světlé Tvé oko.

A rozepsané jinde leží Tvé listy,řádky po blance běží, jakoby k cíli letělo kopí,zrazeny náhle se lámou —na chvíli, na vždy?Duch Tvůj ještě z nich srší,pálí a žehne Tvá jiskra.

A přece: klam je to všecko;všecko jen život zde vylhává, nic zde nežije v pravděkrom Tebe.Jediný pohled na Tebe stačil,na přísnou něhu Tvé světelné tváře,která je živena ze zdrojů jiné krásy a slávy,nežli je naše,abych rázem to postih’:jenom Ty jsi zde skutečnost, jenom Ty jsi zde pravda.Ty jediná, která bez hnutí ležíš,na srdce Boží stržená všemocnou dlaní,odňatá Jeho pravdivým soudembídácké ubohé lžilásce naší,včleněná nyní v Jeho přesvatou bytost.

Na srdci Božím pokojně složena kveteš:a bytost Tvá celá je jediná zásmrtná eterná růže,jež světlem tváře Jeho se živíjako květiny pozemské rosou a deštěm.

Klam a mam ostatní všecko,zdaje a mátohy utkané ze tmy, šalby a mrazu —a já nejřídší ze všech.

Po sobě hmatám, tápu horečnou rukou,abych se ujistil, že z pevné hmoty jsem posud,ale novým orgánem, který v chvíli tu vypučel ve mně,vnímám a vidím:prázdno jsem jenom a propast.A šíří se, roste, láká a vábí,a závrať mne jímá, skácet se do ní:tu v hrůze volám svatě Tvé jméno.

Mátoha jsem sám sobě,hadr spředený z temna, šalby a klamu,bědná onuce žalnápřehozená přes jakous strašlivou vesmírnou ránu.

Vytřeštěný v celé své prázdno a pustovím teprve nyní:jak nejsem a nikdy jsem nebyl.

Ty však Skutečnost jsi již sama,střed světa a jeho rozkvetlá Sláva.