Ve fortně

Zavřeli hocha ve klášter,by zapomenul světa;bděl fortník, co práh klášterníjiž dlouhá střežil léta.

„Pusť fortníku mne dobrý ven,ta těžká otevř’ vrata;chci v sad, kde pestrý květu pela slunka záře zlatá.“

Muž obezřetný fortník byla zkušenost měl v mnohém:„Květ šálí, slunce zapadá,ty obírej se s bohem.“

Přec doléhal hoch na něj dála nedbal důtky žádné:„Byl’s také mlád, vždyť nebylotvé srdce vždycky chladné.“

Muž obezřetný fortník byl,přec říci dal si v mnohém,on těžkou spustil závoru,řka: „Putuj, ale s bohem!“

A na svobodu spěchal hochsnů jarních na peruti —a kláštera i fortníkahned zapomenul s chutí.

Než fortník šedý chová jejaž po dnes v zpomínánía stýská si, co práce muti mladí dají páni.