Slitovník

Slitovník.

Hymna Friedricha Gottlieba Klopstocka.

O, obdivování, Boží obdivování,má blaženosti!Ne, když se jen obdivuje,duše se příliš málo vznáší!Úžas! Úžas až k nebi vzlétající!Nad tím, jenž nekonečný jest!Ó ty všech blažeností nejvyšší,zalej celou mou dušiproudem svého svatého ohně!A nech ji, ty blaženosti,jak často a jak vysoko konečná můževzplápotat vytrženími!Tys by! Ty jsi! Ty budeš! Ty jsi!Jak mám si Tě myslit?Má duše stojí tiše, nedosahujíc!Otče! Otče! Tak nech má duše Tebe myslí,tak nech Tě cítí mé srdce! blábolí můj ret!Otče! Otče! Otče!Padejte, klanějte se, nebesa nebes!Jest vaším otcem!I naším otcem!Ó vy, kdož jednou s bydliteli nebesužasnete!Procházejte zkoumajíce tímto labyrintem rozkoše,neboť Jehova mluví!Mluví sic rachotným hromem též,letícím vichrem i laškovným vánkem,

ale přístupnější, trvalejšímluvou lidí.Hrom doburácí, vichor odhučí,vánek odvěje:S dlouhými věky proudí dále řeč lidía každý okamžik hlásá,co Jehova mluvil!Jsem u hrobu ještě? Nebo již nad hrobem?Podstoupil jsem už nebeský let?Ó, slova věčného žití!Takto praví Jehova:Může-li se matka zapomnět nad kojencem svým,aby se nesmilovala nad synem života svého?A byť ona zapomněla se nad ním,já nad tebou se nezapomenu!Chvála, klanění a slzy radosti a věčný díkza nesmrtelnost!Vroucí, upřímný, srdečný díkza nesmrtelnost!Halleluja ve svatyni!A za oponouve svatostánku Halleluja!Neboť tak mluvil Jehova!K nejhlubšímu žasnutí vrhni se na zem,ó ty, jež nesmrtelná jsi,požívej, ó duše, své blaženosti!Neb takto mluvil Jehova!