Loreley

Já nevím, co znamenalo by,že mně tak smutno je,to pohádka z dávné dobymi nedává pokoje.

Je chladný vzduch, už se stmíváa ticho plyne Rýn,a červánkem rozhoříváse večer hory týn.

A na té hoře pannazasedá divných krás,zlatem je vyšperkována,zlatý si češe vlas.

Vlas hřebenem češe zlatým,v dál píseň zpívajíc,svým nápěvem divně vzňatýmvše mocně jímajíc.

Tu na malém člunku plavceuchvátí divoký stesk,on nevidí srázů dravce,on patří jen výš na ten lesk.

Mně zdá se, že proudů sílav ráz plavce pohřbí v taj,a všechno to způsobilasvým pěním Loreley.