Život vezdejší…

Život vezdejší, toť důmhrozně nezdravý, a v rum,ano, v rum se všechno řítí,v čem je jas a velkost žití.

Jsou staré, ztuchlé bludy,jež se němě líhnou z půdy,aby vzduch a svět nám zlounakazily otravou?

Hebké květy žen, jež právěslunci vstříc a jeho slávěrozevřely mladé pláty,vichřicí jsou v prázdno váty.

V hrdinu, jenž cválá hrd,zakousne se psice smrt;ropuchy hned přiskakují,svěží laur mu pocákají.

Co se v rose skvělo ráno,červy už je rozežráno;v kusy láme — jal ho hnus —varito své genius.

Moudré hvězdy v dálce svítí,našeho se světa štítí:bezpečná je dálava,zem-li k smrti nezdravá.

Moudré hvězdy! Chtějí mítživot, mír a nebes třpyt,nechtějí se o ně třásti,nechtějí žít s námi v strasti —

utonout si nežádajív kanálech, jež zapáchají,ani zetlít v pohnojení,voňavkou jež zrovna není.

Na dištanc se chtějí skvítinad našeho živobytípsinou, činou, dřinou, špínou,nad vezdejší hatlaninou.

Cituplně s vysokačasto zří, jak vše tu lká;k zemi to pak slza zlatádo našeho skane bláta.