Nebudiž naň vzpomínáno!

„Nebudiž naň vzpomínáno!“Od staré mám Wolfky slovakletby této, již má myslvěrně v upomínce chová.

Jméno z paměti mít lidívyškrtnuto, vymazáno —prokletí toť nejhroznější:nebudiž naň vzpomínáno!

Srdce, srdce mé, jen vychrl,čím jsi týráno, čím štváno,jeho nejmenuj však nikdy —jeho nebuď vzpomínáno!

Jeho nebuď vzpomínánoani v knize, ani v písni —Pse ty černý, v hrobě černém,shnij mou kletbou, zpuchři plísní!

Ba, ni v poslední den soudu,až se čísti budou jménatěl, jež dostavit se mají,z hrobů byvše probuzena,

až se mrtví řadit budou,jedni onde, druzí tuto,každého jak pozve anděl —jeho nebuď vzpomenuto!