Paní Starost

Když v záři já žil sluneční,rej mušek mi vířil taneční,a kdejací druzi rozmilí,bratrsky se se mnou dělilijak o pamlsků košetak o mé poslední groše.

Štěstí je pryč a groše též,přátel už u mne nenajdeš;pohasla zář mi sluneční,rozprch se mušek rej taneční;jak štěstí se ti zcizí,přítel i muška zmizí.

Teď v zimní noci u lůžkasedá mi Starost, bábuška;jupička její je šedivá,na hlavě černý čepec má,chraptí a klímá, tupá,a z tabatěrky si šňupá.

Někdy mám sen, že přišly zpět,odlétla slast i máje květa přátel rej a mušek mrak — —V tom tabatěrkou cvaky, cvak —Pohádka ztrácí se v dáli,babizna zasmrká-li.