Tkalci

Bez vláhy slz svým mračným zrakem hledí,v ret zuby mlčky tnou a nade stavem sedí!»Německo, tkáme pohřební tvůj šat,v něj tkáme trojí kletbu, jíž náš život klat —my tkáme, my tkáme!

To: klet buď bůh, jejž modlitbou jsme ctili,kdy zimou tuhl úd a hladem chably síly;my marně doufali v své spasení,bůh lásky, dobroty byl nám jen k mámení —my tkáme, my tkáme!

Klet budiž král, král mocných světa toho,jenž neznal mírnit bídu a vlád' chudým stroho,jenž slední peníz na daň z ruky rvala bez srdce nás jak psy bídné střílet dal —my tkáme, my tkáme!

A kletba naší macešské buď vlasti,jež pro nás měla potupu, žal jen a strasti,kde před rozpukem každý srážen květ,a hniloba kde na sta červů volá v svět —my tkáme, my tkáme!

Leť člunek, skřípot huď nám ze stavu svor,my tkáme dnem i nocí bez dechu, na úmor. —Německo, tkáme pohřební tvůj šat,v něj tkáme trojí kletbu, jíž náš život klat —my tkáme, my tkáme!