Píseň svatební

Pět milo a povídat o pánu nám,jenž druhdy zde domoval v zámku,kde u vnuka jeho jsou hody dnes vám,to na sňatku slavného známku.Nuž onen se ve svaté výpravě kdesto zmužilým vítězstvím ku slávě vznes,a doma kdy napotom se oře slez,svůj hrádek zřel na hoře státi;však statek i sluzi rozváti.

Tak byl bysi hrabátko doma už zas,však domácnost nalézáš hůře!Viz, oknem se deře, jak bral by jej ďas,pan větrovský síněmi zuře.Co v podzimní noci té činiti jest?Vždyť mnohou a horší jsem musel už snést,a všecko as vyrovná dne zase zvěst.Tož spěšně jen v měsíčném svitujiž v postel, již v slámu, již spi tu!

A v žádoucím spánku kdy spočíval on,tu pod lůžkem něco mu rylo.Zda myš to? — Zde věru je marný jí shon!Ba, kde by tu drobečku bylo!

Však viz! tu zde mužíček maličký stál,to trpaslík zdobný, a kahan mu plál,co řečník se tvářil, i váhu si dal,blíž u nohou hraběti mdlému,jenž nespí-li, spát se chce jemu.

Zde plesy jsme slavili, v dáli kdys dlel,a prázdné my komnaty měli,že každý z nás vzdáleným tebe být mněl,dnes hodovat zase jsme chtěli.A jest-li bys' svolil a nejal tě děs,hod hlučný by trpaslík vystrojil dnes,a ku poctě bohaté nevěsty ples.A hrabě dí, hově si v spaní:Jen užijte místa dle přání!

Tu jezdců tré blíží se, jede už v zor,již pod samou postelí stáli;pak sleduje pějící, znějící sbor,v něm každičký pitvorný, malý;a za vozem vůz zase s nářadím vším,že sluch ti a zrak je až omámen tím,že král jen se rovnati skvostem můž svým;a naposled ve voze zlatémtu nevěsta, svatebci s chvatem.

Tak běhá to všecko teď tryskotem váma místečko volí si v síni;tu k točení, k křepčení, k rejdění, k hrámdruh družku si vybírá nyní.

Tu píská a výská to, zvonku zní hlas,tu kotoučí, šoupá a šustí to zas,tu štěbotá, šepotá, sviští to v jas;tam hrabátko žasnoucí zírá,mníc, mysl že horečka svírá.

A šramoty, rachoty, klepoty kotzní lavic a židlic a stolů,tu tlačí se každičký v slavnostní hod,by s družkou se občerstvil spolu;a jelítka, uzené nesou sem již,a pečeně, ryby a ptáky tu zříš;a kolkolem koluje perlící číš;tak dlouho to jásá a hasá,pak zpívajíc mizí ta chasa.

A máme-li dospěti, jak bylo dál,nechť hluky a zvuky se ztiší.Neb děj, co se v malém tam v komnatě dál,on ve velkém prožil a bližší.A trouby a znějící, pějící zvuk,a vozy a jezdci, a svatební hluk,kol honí a kloní se veselý pluk,vše šťastným a jasným jen zdá se.Tak dálo a děje se zase.