Zaklínač

Chudý sáčkem, srdcem choře,vlekl dlouhé dny jsem svoje.Chudoba všech větší zlo je,bohatství vrch statkům všem!Abych skončil svoje hoře,šel jsem poklad vydobyti.Moji duši máš kdys míti!Vlastní krví napsal jsem.

Kruh kol kruhu ved jsem sobě,divné plameny pak spolu,kost i kořen složil v kolu:dovršena kouzel moc.Učeném pak po spůsoběk pokladu jsem hrabat jal sev místě, kde prý nalézal se:černá, bouřná byla noc.

Z dáli zřel jsem světlo pláti,jako hvězdu na výsosti,z nejzazší až vzdálenosti,právě bylo dvanáct kdes.

Nebylo tu příprav dbáti;jasněj’ bylo z nenadáníod koflíku plna plání,který hoch sem krásný nes.

Třpytit jsem z pod věnce z kvítímilostné zřel oči dvoje;božským leskem od nápojeozářen jsa vstoupil v kruh.Vlídně velel mně pak píti;a já myslel: v hochu jaréms tímto krásným, jasným darem,věru skryt zlý není duch.

Čistého pij žití sílu!Pochopíš pak poučení,nepřijdeš pln uděšenízaklínati nikdy sem.V marném zde už ustaň dílu!Ve dne práci, večer krátky!Trpké týdny, slavné svátky!čárným buď ti říkadlem.