Pěvec

Co slyším venku před branou?Kdo na městě tam zpívá?Nech zazní zpěv tu dvoranoua v naše uši splývá!To pravil král, a panoš spěl,hoch vrátil se a král zas děl:Sem uveďte mi starce!

„Vám pozdrav pěji, pánové,vám pozdrav, krásné dámy!Co hvězd tu září v kráse své,komu jsou všechny známy?Ta nádhera, ten třpytný sál!Tu není čas, bych v žase stál,mé oči, zavřete se!“

A pěvec oči přivírá.už plně zvučí struna.sbor pánů v tvář mu pozírá,a krásky ve svá lůna.A král, tou písní rozkochán.by pěvci čestný dík byl vzdán.dal řetěz podal zlatý.

Mně zlatý řetěz nedávej.ten rytířům tvým sluší,neb jejich smělý obličejnepřátel kopí kruší.

Ten řetěz nosiž kancléř tvůj,tíž tuto jemu podaruj,když jiné tíže snáší.

„Já zpívám, jak pták šveholí,když v loubí bývá s jarem,a zpěv, jenž z hrdla hlaholí,mně bohatým je darem.Leč, smím-li prosit, jedno přej:Nejlepší doušek vína dejmně v ryzí zlato nalít!“

A zvedá pohár k zpráhlým rtům:„Ó doušku sladké vláhy!Ó blažen přešťastný ten dům.kde dar ten není drahý!Mne vzpomeňte, kdy blaze váma Bohu děkujte, jak sámjá za tu číš jsem vděčen!“