Svatební

O hraběti pěji a povídám rád,jenž na tomto zámku měl sídlo,dnes vnuk jeho slaví tu svatební řád,a nosí se pití a jídlo.Děd jeho kdys vrátil se z křížových cest,tam dobyl si vítězství, slávu a česta doma, když s koníka chystal se slézt,tu našel svůj zámeček zase,leč sluzi a majetek v ďase.

Tak, hrabátko milé, jsi doma zas pán,leč kde jsi ty, domácký míre!?Tu oknem si vychází vichoru vana prochází komnaty šíré.Co počnem si nyní v tu podzimní noc?Já takých jsem prožil a horších už moc,a přišlo zas jitro mi vždy na pomoc —Nuž rychle, když měsíček svítí,jen do lůžka, do slámy sníti.

A když si tak v ochotném dřímání leh,cos cupity pod ložem dělá.„Ta krysa, nech po koutech šuká si všech,jen kdyby tam drobínku měla!“Leč ajhle, tu drobounký povstane šot,toť trpaslík, z kahánku hoří mu knot,jak řečník se staví, jak mluvil by z not,dlí hraběti v nohách, věc jistá:ten nespí-li, k spaní se chystá.

My slavnostní jsme si zde chystali ples,pust zámek je od tvojích časů,my mysleli, že jsi tam v cizině kdes,a právě se dočkali kvasu.A dáš-li nám svolení, nemáš-li strach,tož skřítkové budou tu hostit se v hrách,by spanilé nevěsty život byl bláh.A hrabě si uleví ze sna:„Jest volna vám síň tato plesná!“

Tu vyjíždí trojice, jezdců to sbor,co pod lůžkem schováni stáli,pak s jásáním, zpíváním hrne se chor,moc figurek pitvorných z dáli,vůz za vozem s nářadím kolotá v před,že člověku přechází sluch jako hled,jen na zámcích královských vidí to svět,a na konec v kočáře zlatémproud hostí a nevěsta chvatem.

Pak úprkem všechno, hopky a hou,si na místo vybrané sedáa na třasák, na strašák, na sousedskou,si panic svou panenku hledá.To píská a výská a hlučí a hrá,to šouká a brouká a šumí a vlá,to šustí a chrustí a zvučí a zrá,a hrabátko dívá se stěží,mu zdá se, že v horečce leží.

Pak cupotá, šupotá, rupotá sal,to lávky a stoly se staví,

tu k hostině každý sed rád jako král,jenž s milenkou jí a se baví.Už snášejí šunky a uzenek dost,a pečínky, ryby a drůbeže skvost,a víno jde dokola, každý je host,to víří a hýří v té práci —a ve zpěvu potom se ztrácí.

A mám-li vám zpívat, co stalo se dál,nech víření, hýření ztichá.Neb líbezný sen, co se v drobném mu zdál,zde ku svému splnění spíchá.Hlas trumpet a zvučící, hlučící davtu jezdců a vozů a pod věnci hlav,ti všichni se honí a kloní: „Buď zdráv!“ó směsice živá a tklivá!Tak bylo a podnes tak bývá.