Fialinka

Stála v louce fialinka,bez hnutí a samotinka,fialinka rozmilá.Pastýřka, jdouc s bystrým okemvesele a lehkým krokempo nivě,pěla bedlivě.

Ve kvítečku vzbuzen cit,chtělo by se proměnitv nejkrásnější aspoň na chvilenku.Až by si je děvče vzalo,přitisklo a k ňadrům daloach jen, ach jenna chvilenku.

Ale běda! Ona nedápozor na květinku;zašlápnula fialinku.Ta si vzdychla. — Divná věc! —Umírajíc umru přecod ní,pod ní přec!