Kouzelníkův učeň

Že přec jednou proti zvyku,mistr mimo dům se shání!Duchům jeho podle cvikudám teď já své přikázání.Jeho slova, znaky,zvyk a způsob znám,kouzelníkem takydovedu býť sám.

Skokem, skokemběhej k vodě,s vodou choděneměj stání,ať se hojným, plným tokemlije voda na koupání.

A teď pojď, ty koště černé,oblekni se v hadry svoje!Umíš konať služby věrné,vykonej teď slova moje!Už dvě nohy měj,hlavu a plece,běž a utíkejpro vodu k řece.

Skokem, skokemběhej k vodě,s vodou choděneměj stání,ať se hojným, plným tokemlije voda na koupání.

Hleďte, jak se žene k břehu;ten se hodí do svých prací,hle již v bleskurychlém běhus plnou nádobou se vrací.Již je zase tady.Vody dosť; již dme se,plno je jí všady,on zas novou nese.

Dosti, dosti,tvého daruk mému zmaru,přes moc, brachu.Běda slov k té případnostizapomínám v samém strachu.

Ach, těch slov, jež okamžitédovedla by nové změny.Zase běží a jak hbité!Pometlo, stůj podle stěny!Nedbá na únavusvou a na můj vztek.Běda, na mou hlavupadne tisíc řek!

Děsno je mněv moci jeho;chopím se ho.Zkusí taky!Úzkosť rozmáhá se ve mně!Tahle tvářnosť, tyhle zraky!

Ó ty vyvrheli pekla!Tak ty plníš moji snahu?Voda v šíř se rozetekla,rozprouděna padá s prahu.Koště zlořečené!Nedbá na můj hlas,úprkem se žene.Stůj, buď holí zas!

Nepřestanoumoje muka!Tu má ruka,ta té zmusí!Stůj, sic budeš jednou ranourozťat na dva kusy.

Zase novou vodu vleče!Však teď pěsť má si ho zkrotí.Tentokrát mi neuteče,ostří na něm zarachotí.Tak to patří tobě!V půlích padá ďas!a teď mohu soběoddychnouti zas!

Běda, běda!Každá půleze své vůlev ochotnostijako nový muž se zvedá.Pomoz, pane na výsosti!

Oba běží! Síň a schodypro sám proud již chůzi brání;tolik vody, tolik vody!Pane mistře, slyš mé lkání! —Ach, pan mistr již je tady!Svolať duchy znám,teď si s nimi nevím rady,pomoz, pane sám.

„Stranou nyníchvostě, chvostě,kalé koště.Buď jím znova;ducha sobě z tebe činímistr jen a jeho slova.“