Král kouzelný

Kdo jede tak pozdě nocí zlou!Otec a dítě spolu to jsou;synáčka otec v náručí má,drží a dobře o něho dbá.

Proč pak se zakrýváš? Kdož by se bál? —Tatínku, tamhle je kouzelný král;s korunkou, s chvostem děsivý duch! —Synku, to jest jen mlhy pruh. —

„Rozmilý hochu, dej se k nám,„budu tě učit hezounkým hrám;„kvítečka pestrá, jídlo jak med,„šatičky stříbrné dáme ti hned.“ —

Tatínku, tatínku, už mi ten králpotichu slibuje, jak by mně přál. —Stiš se, buď klidná, dušinko má;suslí to vítr, v listí si hra. —

„Hezounký hošíčku, kdybys tu byl,„u mojich dcerušek blaze bys žil;„dcery mé vodí rej na noční svit,„tancem a zpíváním uspí tě v klid.“

Tatínku, tatínku, nevidíš snadkrálových dcerušek přitmělý řad ? —Synáčku, synku, vždyť je to klam:prohnilé vrby to šeří se tam. —

„Zájem a zálibu pro tebe mám;Jestli se nepoddáš, vezmu tě sám.“ -Tatínku, tatínku, zapuď ho dál!Už mi teď ublížil kouzelný král. —

Zhrozil se otec, rozjel se v cval,přitisknul hocha, který mu štkal;a když pak stísněn do dvora vjel,dítěcí v loktech mrtvolu měl.