Král v Thule

Zachoval jí věrnost svatou,dobrý král v Thule,dostal od ní číši zlatouz poslední vůle.

Kdykolivěk hody byly,v ruce ji míval,oči se mu zarosilyvždy, jak z ní píval.

Když pak přišla chvíle jeho,zřekl se říše,následníku dopřál všeho,jenom ne číše.

S rytíři král starý seděl,dávaje hodyv strmém hradě, který hledělv přímořní vody.

Vstal a dopil na té výšise slzou v oku,potom hodil vzácnou číšik sinému toku.

Letí, nabírá se, klesla,moře ji skrylo.Na zrak jeho tma se snesla,dopito bylo.